Erasmus Irsko

Erasmus Irsko

Erasmus 

Popsat akci Erasmus není snadné, jelikož je každý den plný zážitků a změn. Erasmus v Irsku probíhal se třídou Surikaty, která je v devátém ročníku a je mimořádná. Třída je složena z individualit, jež mají velké množství různých schopností. Důležité je i v náročném cizím prostředí dobře rozhodnout, jak tyto schopnosti využít ve prospěch společné cesty a celé třídy tak, aby schopnosti i potřeby jednoho nepřerostly celou skupinu. 

Při Erasmu se nachází intenzivní možnost vyzkoušet si mnoho neobvyklých situací pro žáky, ale pochopitelně i pro učitele. Účastníci Erasmu musí s učiteli spolupracovat ještě více než při běžném školním dni. Vzpomínám si, jak jsme vždy využili úžasné organizačně-manažerské schopnosti Johanky, která má takový dar, že se velmi dobře orientuje a stále do sebe nasává informace pro lepší orientaci. Podobný dar mají i další, třeba Martin či Magda, a i jejich talenty byly využity. Velkou službu všem prokázala Emma, která měla na starosti navigaci v rámci jízdy autem. Její schopnost dobré navigace činila jízdu jistou a bezpečnou i v situaci, kdy učitelé jako řidiči řídili vlevo. Technické schopnosti Olivera a Michala, které obvykle v běžném provozu třídy vynikají, nebyly tolik osvědčeny a zužitkovány, zato byla využita jejich přirozená mužská schopnost pomoci ostatním.

Když jsme nasedli do auta, myslela jsem si, že pro mne, ženského řidiče, bude lepší mužská posádka s Emmou, ukázalo se však, že je potřeba více ženské energie a empatie. Mužské vtipy a žertování při řízení v cizí zemi naopak dobře snášel Petr (ředitel školy). 

Podmínkou a smyslem Erasmu je především přátelství s jinou školou, není však jednoduché takové přátelství navázat. Naší výhodou je, že se pohybujeme v křesťanském prostředí, a tedy i v pedagogicko-křesťanském prostředí, kde je navazování takových vztahů trochu jednodušší. Pro tentokrát nám pomohla Brigit z Velké Británie, která nám dala kontakt na ředitelku školy v Droghadě, s níž si psala naše Anička. Příprava společného výletu ve dvou neznámých školách byla trochu podobná přípravě vylodění v Normandii, ale zvládli jsme to. Škola v Droghadě objednala autobus a rezervovala vstup do prehistorického objektu, my jsme autobus zaplatili, přivezli dárky a snažili jsme se být přátelští. Ukázalo se, že žáci v irské škole jsou stydliví a rozhodně jiní než žákyně v řecké škole, jež se na naše žáky dobývaly zamřížovanými okny. 

Oba dva výjezdy byly velmi příjemné. Stejně tak spolupráce s Katkou a Šimonem Plašilem byla skvělá, měli jsme se moc mile. S Petrem jsme při cestování sehraní a děláme věci automaticky bez domluvy, ať už se jedná o věci týkající se bezpečnosti nebo jiné. Oba jsme si poslední den říkali, jaká to byla pohoda, že ten druhý toho udělal více, což je pocit dobré spolupráce a skvělé cestovatelské zkušenosti. Stejně tak s Katkou a Šimonem jsem měla pocit, že by, až na pár krizových momentů, při kterých se hodil cestovatelský klid, věci zvládli sami. Byli bychom ovšem ztraceni bez pečlivé Johanky, která měla na moji prosbu již ve škole vytištěné letenky tam i nazpět. V tom se také osvědčila samostatnost žáků. Johanka pak všem rozdělila letenky a svoji ztratila, byla zoufalá, ale letenku ukázala v mobilu a všechno dobře dopadlo, protože všechno na cestách i v životě má řešení. 

Cestování po památkách je spolehlivé, neboť památky jsou jasně popsány v průvodci a tím pádem je jejich volba snadná. Erasmus do Řecka je speciální cesta po Antice. Šimon se mě ptal, proč jsme vybrali zrovna Athény. Sama přesně nevím, ale v Athénách a na Peloponésu najdete na malém prostoru prostě všechno. A popravdě jsem fascinována Řeckem o mnoho více než římskou historií. To, co se při historickém cestování objeví na místě, je velmi často neuvěřitelné. Je důležité udělat si přehled o místě, vůních, počasí, způsobu stravování a cestování. Ale na místě samém se objeví ještě trochu více poznání, než se dá vyčíst z knih. S Petrem toho o vlivu Irska a iroskotské misie na tvorbu západní Evropy víme hodně. Víme také o hluboké úctě Irů ke vzdělání, jak na začátku letopočtu, tak nyní, přesto byl pohled na prastarý kodex či organizaci prvního kláštera se skriptoriem (písárnou) mnohem víc. A to ani nemluvím o vodním domě Vikingů či hradních věžích. Prostě je potřeba si znalost historie projít a vyjít všechny ty schody. 

Místa, která jsme navštívili, jsme vybírali podle průvodce. A podařilo se je vybrat správně. Do Droghady a okolí jsme jeli na návštěvu školy. To, že je kolem množství prehistorických nalezišť, do nichž jsme se chtěli podívat, bylo příjemné. Fajn bylo objevení historických vrchů Tara a Slone, ke kterým se váže příběh o svatém Patrikovi a hlavním králi z Tary. Petr vyprávěl a vyprávěl. Obě místa byla přirozená a spontánní.Ohromil nás hrady v Cashelu , ale i Normanský hrad Slim. Irský národní archeopak nám pomohl sáhnout na historii,ale i potvrdil, že způsob, jak naše škola učí historii je naprosto správný. Celkově jsme navštívili tři muzea, jedno se zlatým irským pokladem v Dublinu a druhé při zpáteční cestě také v Dublinu – univerzitní muzeum a v něm Kodex z Kellsu. Muzeum knihy ze začátku 9. století, které v sobě nese spojení uměleckých prvků keltského křesťanství a universitní knihovny s duchem Harryho Pottera, je nádherné. 

Dva dny jsme byli v nádherné horské oblasti na jih od Dublinu, kde bylo všechno – hory, jezera, močály, starý klášter a spousta, spousta ptáků, a hlavně jelenů a laní, jež chodili kolem nás. Mezitím, co jsme s Magdou a Emou brouzdaly kolem jezera, druhá část výpravy zvládla 10km horskou túru.

Program byl bohatou ochutnávkou, ze které si každý mohl vybrat to, co mu vyhovovalo. Kultura, historie, jazyk, jídlo, rozmanité ubytování, příroda i trochu útesů a moře. 

V Irsku jsme rovnoměrně rozdělovali cestování autobusem a autem. V autobusech neuvěřitelně vládl Martin se svojí schopností dohodnout lístky a naplánovat cestu s přestupy, nechápejte to však tak, že bychom to s Petrem nezvládli. Ale principem naší práce se žáky je, že co mohou zvládnout oni, neděláme my. Vytvoříme prostor, který koučujeme. Prostor, v němž je možnost chyby, kterou musíme případně umět zvládnout. Autobusy nás překvapily. Dvoupatrové autobusy, které jsou organizované jinak než u nás. Méně automatiky a více zodpovědnosti na řidiči. I přesto byli řidiči maximálně milí, což pro nás byl ohromný zážitek. Milé a vstřícné chování je to, proč jsou zájezdy do jiných kultur tak důležité. Jiná kulturní atmosféra působí jako lázně, ale i velmi motivačně. Všichni jsme se shodli na tom, že Irové i ti, co s nimi žijí, jsou pozitivní a milí, což dělá věci lehčími. 

Všichni táhnou za jeden provaz, rozdělují se do skupin a jsou společně schopni chodit po cizím městě. Nejdříve je necháme chodit po jedné ulici a dáme si sraz na jejím konci. Pokud si zvykneme na situaci, pak můžeme postupně uvolňovat možnosti. Důležitým bodem samostatnosti je stravování. Objednáváme ubytování s nějakou mírou snídaně, která se různí. Od výtečné snídaně na kolejích v Dublinu, po chudší snídaně v obou hostelech. Zachránilo nás množství polévek, které jsme si přivezli z domova. Hrnečkové, čínské či jiné polévky byly výborným doplňkem stravy. Snažili jsme se chodit s žáky i do restaurací a levnějších pubů, ale báli se dát si složitější jídlo. Jídlo v Irsku je skvělé, ale opravdu o hodně dražší než u nás nebo v Řecku. Přes naše přemlouvání zvítězil fast food. Irská kuchyně je ale vyhlášená a jejich bramborová kaše s čímkoliv naprosto neuvěřitelná. 

Sedíme v letadle a máme za sebou Irsko, viděli jsme všechny mořské větrné elektrárny Británie a skrze Holandsko se blížíme do Prahy. Chtěla bych poděkovat Bohu za tuto cestu a jeho ochranu, dětem a rodičům, kolegům za důvěru a také Erasmu, který nám tento zážitek a zkušenost umožnil. Myslím si, že je neuvěřitelné objevovat to, kým jako Evropané jsme. Jednou vzít kořeny řecké kultury a jindy zase ty irské. A skrze poznání Irů, jejich života a historie poznat sám sebe, svoji kulturu, společné i rozdílně věci v životech a historii.  Všechny zveme do Prahy a všichni říkají, že je Praha nádherná a mají pravdu.